Čtyři cesty jógy
Rozjímáme o smyslu života
Čtyři jógové cesty vyhovují odlišným sklonům a vlohám různých lidí, neboť se lišíme svými city, myšlenkami, cíli a zálibami, tak také existují různé cesty vedoucí k našemu cíli. Nicméně tyto cesty nejsou oddělené, ale naopak jsou navzájem provázány.
Pokud z nás, někdo věří v Boha a obrací se na spolubližního a k přírodě s láskou, pak jsme bhaktijógíni. Pomáháme-li druhým bezelstně jsme karmajógíni. Když meditujeme a provádíme jógová cvičení, nazýváme se rádžajógíny. A pokud rozjímáme o smyslu života, pravdě a skutečnosti, pak jsme džňánajógíni.
Rádžajóga
V knize ČTYŘI KNIHY o józe napsal Svámí Vivékánanda, že cílem celé nauky rádža jógy je umění soustředěnosti mysli, odhalení jejích nejvnitřnějších zákoutí, zobecnění jejího obsahu a vyvození finálních závěrů.
Cesta rádža jógy se dělí do osmi stupňů.
- JAMA – neubližování, pravdomluvnost, nekradení, zdrženlivost.
- NIJAMA – čistota, spokojenost, pokání, studium, odevzdanost do vůle Boží.
- ÁSANA – tělesná poloha.
- PRÁNÁJÁMA – ovládání prány.
- PRATJÁHÁRA – čili odpoutání smyslů od vnějších předmětů.
- DHÁRANA – neboli upnutí mysli k jedinému bodu.
- DHJÁNA – neboli rozjímání či meditace.
- SMÁDHI – stav nadvědomí (přenesení mysli do vyššího stavu vibrací).
Jama a nijama jsou kroky k nezbytné kázni, bez níž nemůže být jógová praxe úspěšná. Představují mravní výcvik. Jogín nesmí v prvé řadě nikomu ubližovat, a to nejen činem, nýbrž ani slovem či myšlenkou.
Další krok představuje ásana neboli tělesná poloha. Jogín se musí věnovat pravidelnému každodennímu cvičení na tělesné i duševní úrovni.
Pránájáma ovládání dechu, činitelem je prána, která uvádí celé tělesné soustrojí do pohybu pomocí energetických kanálků. Nejzákladnější jsou tři: ida (levý kanál = měsíční kanál), pingala (pravý kanál = sluneční kanál) a sušumna (středový kanál). Na dolním konci tohoto kanálu v kostrči se nachází „lotos bohyně Kundaliní“, který má tvar trojúhelníku. V tomto útvaru dřímá svinutá hadí síla. Sluneční a měsíční proudy jsou velmi úzce spjaty s dýcháním, a proto lze usměrněním dýchání získat vládu nad tělem. V rádžajóze se hovoří o několika centrech, které začínají lotosem Múládhára na dolním konci páteře a končí Sahasrárou neboli „lotosem o tisíci plátcích“ v mozku. Ze všech nervových centrech jsou nejdůležitějších tři: Múládhára (v kostrči), Manipúra (ve výši pupku) a Sahasrára (v mozku).
Smyslem pránájámy je probudit svinutou hadí sílu v lotosu Múládhára. Jogíni učí, že nejvyšším druhem energie v lidském těle je síla zvaná ódžas. Čím více jej člověk má, tím je mocnější.
Pokud se člověku podaří zbavit se utrpení tím, že si jej jednoduše nepřipustí, praktikuje pratjáháru, neboť jeho mysl je již natolik silná, že dokáže ignorovat smysly. Dokud nepoznáte, jak se mysl chová, nebudete ji moci ovládat. Chce-li člověk dokázat, že není stroj, musí doložit, že jej nic neovládá. Tento způsob ovládání mysli se nazývá pratjáhára.
Dalším bodem, který spočívá v upnutí mysli k určitému bodu je dhárana. Odpoutejte se od veškerého rozptylování, uzavřete mysl před vnějšími vlivy a věnujte se růstu pravdy ve svém nitru. Nerozptylujte mysl, nescházejte se s lidmi, jejichž myšleny na vás působí rušivě. Dhjána neboli meditace znamená, že jakmile se mysl naučí upínat se k určitým vnitřním či vnějším předmětům, objeví se u ní schopnost jakoby k nim plynout nepřerušovaným tokem, tzv. dhjána. Meditace musí začínat u hrubých vnějších předmětů a postupně přecházet ke stále jemnějším, až se stane zcela bezpředmětnou. Samádhi znamená přenesení mysli do vyššího stavu.
Dhárana, Dhjána a Samádhi se společně jmenují SAMJAMA.
Džňánajóga
Džňánajóga je cesta poznání, která se zaměřuje na intelekt a jeho zvídavost. Tato cesta je v Indii považována jako nejtěžší, neboť džňánajógín pracuje se svým logickým úsudkem a analytickým pohledem. Cílem je odstranit nevědomost, která zahaluje chaotickou mysl.
Podle Mahéšvaránandy v knize „Systém Jóga v denním životě“ popisuje Džňánajógu jako filozofickou cestu. Kde studium, cvičení a praktické zkušenosti vedou k sebepoznání a k rozlišení mezi skutečností a neskutečností.
V knize ČTYŘI KNIHY o józe, kterou napsal Svámí Vivékánanda se dočteš, že pokud cítíš, že trpíš, dávej vinu sobě a snaž se o nápravu. Nikoho proto neobviňujte za své chyby, postavte se zpříma na vlastní nohy a všechnu odpovědnost vezměte sami na sebe. Pamatujte, že sami jste strůjcem svého osudu.
Bhaktijóga
Bhaktijóga je opravdové, upřímné hledání Boha – hledání, které začíná, trvá a vrcholí v lásce. Bhakta si musí dávat pozor, aby necítil zášť či dokonce jen odsudek vůči těm vznešeným. Bhaktijóga nám ukládá, abychom nehaněli a neodsuzovali různé cesty vedoucí ke spáse.
Bhakti je dosahováno prostřednictvím rozlišování, ovládáním, cvičením, obětováním, čistotou, silou a potlačováním přílišného veselí. Otázku potravy považují bhaktové za jednu z nejzásadnějších. Potravu, kterou vstřebávají do svého těla, do značné míry předurčuje jejich duševní konstituci, a proto je potřeba dbát na to, co jíme.
Poznáním (džňána) a láskou (bhakti).
Poznání je jedno křídlo, bhakti druhé a jóga je chvost, který udržuje rovnováhu a dává letu směr.
Karmajóga
Od slova „karma“ – konat, dělat. Karmou se rozumí každý čin nebo skutek. V praxi toto slovo znamená také důsledky činů. V karmajóze se však slovo karma používá ve významu „konání“.
Nikdo nedostane nic, co si nezaslouží, tak zní věčný zákon. Vytrvale pracujte, k ničemu se však nepoutejte. Nečekejte nic na oplátku. Nahlížejte na povinnost druhých jejich vlastníma očima a neodsuzujte jejich zvyklosti podle našich měřítek. Každý čin, slovo či myšlenka vytváří účinek zvaný karma.
Pokud chcete skutečně posoudit něčí charakter, pak se neohlížejte po jeho velkých skutcích. Každý hlupák se dokáže tu a tam chovat jako hrdina. Sledujte naopak jeho nejběžnější, nejdrobnější činnosti, ty vám vypoví o skutečném charakteru velkého člověka.
Svámí Vivékánanda
